Katalánský ovčák je zástupcem bohaté rodiny tzv. ovčáckých plemen s dlouhou srstí v obličeji. Původ těchto plemen je odvozován od asijských ovčáckých psů vysokohorských oblastní, jako jsou lhasa apso, šicu a tibetský teriér. O rozšiřování těchto plemen toho bylo již napsáno mnoho, proto v tomto textu nebudu zabíhat do podrobností a odkážu čtenáře na články a publikace dr. Michala Císařovského.
V oblasti Pyrenejí se vyskytují dvě plemena uznaná FCI, která spadají do této vývojové větve. Je to katalánský ovčák, pocházející z katalánské části Pyrenejí a pyrenejský ovčák, pocházející z francouzských Pyrenejí. Dalším příbuzným, nicméně FCI neuznaným, plemenem je ovčák baskický, na kterém je patrný vliv přilití krve ovčáků s krátkou srstí v obličeji, a který pochází z baskické oblasti Pyrenejí.
První katalánských ovčák byl do plemenné knihy (Libro de Origenes Espaňol) zapsán roku 1915. Byl to pes Piar a jeho majitelem byl Dr. Antonio Sirvent. V publikaci je také zařazena fotografie tohoto psa, ze které je patrné, že toto plemeno se v průběhu posledních 90 let téměř nezměnilo. Dalším psem zapsaným do plemenné knihy byl v V. svazku pes Cuco pocházející z vrhu ze dne 17. srpna 1915 a odchovaný Luisem de Sara. Jeho rodiče se jmenovali Socin a Dona. Jako zbarvení bylo udáno bílá se skořicovými skvrnami, což je zbarvení, které by dnes nebylo uznáno. Dalším registrovaným psem byl Pastó vržený 4. září 1922. Jako rodiče jsou udáni Chic a Pastora. V XII. Svazku LOE z roku 1924 byl registrován Milán syn Carulla a Pastory. Milán byl prvním ovčákem, který byl roku 1926 oceněn zvláštní cenou ve třídě mladých psů na výstavě v Barceloně a obdržel králem udělenou medaili. V roce 1926 získal Milán svůj první CAC, přestože tehdy ještě neexistoval pro toto plemeno žádný standard.
V průběhu 13 let (1911-1924) byly tedy v LOE registrováni pouze čtyři psi "Gossos de Tura". Změna nastala pravděpodobně na výstavě v Barceloně v roce 1929. Zde se objevilo celkem 7 katalánských ovčáků. Ve třídě mladých psů to byl Cim a Xiru, v pracovní třídě Tac, Blac, Pelut a Fellow a v otevřené třídě fen Iris. CAC obdržel pes Tac, syn Milána a Iris. Podle obou výherců CAC - Tac a Iris vypracoval Dr. Augustin Feanco první standard.
Tac a Iris byli šedí. Zachovaná fotografie ukazuje nápadně vyrovnaný pár a dokazuje, že se nejednalo o dva náhodně podobné křížence.
Standard, který byl vypracován Dr. Feancem, byl uznán pod číslem 87 18. července 1929 FCI. Stal se tak prvním mezinárodně uznaným standardem španělského plemene. Přes slibné počátky na výstavě v Barceloně a mezinárodně uznaný standard, však nedošlo k výrazným pokrokům v čistokrevném chovu tohoto plemene. Částečnou vinu na tom možná nesla španělská občanská válka, za jejíhož trvání měli lidé jiné starosti než chov čistokrevných psů.
Až do roku 1970 se na výstavách ve Španělsku objevovali katalánští ovčáci spíše sporadicky. Chovatelé a majitelé zastávali názor, že katalánský ovčák je plemen pracovním a nehodí se pro účast na výstavách.
Tento stav se změnil roku 1978, kdy byl založen klub pro podporu katalánského ovčáka. Nový prezident spolku "Sociedad Canina Catalunya", Dr. Evaristo Sannlehi, vzal toto plemeno za své. Při jedné procházce potkal člověka s velmi typickým katalánským ovčákem. Přesvědčil majitele toho psa, aby se zúčastnil výstavy. Měl úspěch. Angel Jorba a Maria Godayol vystavili psa Menut syna rodičů Moro a Quissa, a fenu Tina. S oběma těmito psy byla založena známá chovatelská stanice Laketania. Syn těchto rodičů Unos se stal španělským a francouzským šampionem a v roce 1974 světovým vítězem v Paříži. Stal se jedním z nejdůležitějších pilířů pro čistokrevný chov katalánských ovčáků.
Přes tyto obtížné začátky chovu se stal katalánský ovčák v posledních letech ve Španělsku poměrně populárním plemenem. K jeho současné popularitě přispěly různé okolnosti. Jednou z nich bylo i založení stanice pro chov katalánských ovčáků při katedře zootechniky Veterinární univerzitě v Madridu. S chovem těchto psů začal Prof. Rafael Sarazá za účelem zootechnických studií. Stanice byla založena se sourozeneckým párem, který našla Valenti Perpinya ve vesnici Campelles, a s dalším párem ze stejné vesnice. Další psi ve stanici pocházeli z oblasti okolo Gerony. Studentka prof. Sarazá Josefina Avila se katalánskými ovčáky zabývala ve své doktorské práci. Její práce však nebyla první vědeckou prací zabývající se katalánským ovčákem. Tou první byla již roku 1957 doktorská práce, jejímž autorem byl Joaquim Capdevila i Pons. Prof. Sarazá zemřel v roce 1972. Univerzitní chovatelská stanice byla rozpuštěna, neboť nový vedoucí katedry neměl žádný zájem o psy.
V březnu 1982 zorganizovala univerzita v Cordobě sympozium o španělských plemenech psů, na kterém referovala Dr. Josefina Avila o katalánském ovčákovi. V roce 1982 byl také založen Klub katalánského ovčáka v Katalánii (Club del Gos d'Atura Catala). Mezi zakládajícími členy klubu byly známé chovatelské stanice, jako například Gran Khann (pokračovatel chovatelské stanice Laketania, Capdura, Camprat a Espinavessa. Další významnou událostí roku 1982 bylo aktualizování standardu plemene.
Katalánský ovčák se v poslední době stal populárním španělským plemenem. Na výstavách je vidět stále více psů a v současné době si ani není možno představit ve Španělsku výstavu, na které by nebyli předvedeni katalánští ovčáci. Někteří z nich dokonce stávají na postech nejvyšších a není žádnou vzácností, pokud katalánský ovčák vyhraje celou výstavu (jak se například podařilo mladému MALKOVITCHovi de Valdegoscan nebo celkem šestkrát! DRAPovi d'Espinavessa).
Katalánští ovčáci se také šíří do dalších zemí. Oblíbení jsou ve Francii, Německu, Nizozemí, Švýcarsku a také v severských zemích jako je Finsko a Švédsko. Do České republiky se dostal první zástupce plemene až v roce 2004. Je to pes Virko du Vanil des Artses, importovaný z Francie. V roce 2005 však již přibyli další dva jedinci - fena Délvidéki Pasztor Aura z Maďarska a fena SENDA de Valdegoscan ze Španělska. První dva zmínění jedinci - Aura a Virko jsou již chovní a oba působí v chovatelské stanici Farma Štěkot.

Zdeňka Veselá, 2006

Použité zdroje